Po výsadbě dozrávají kávovníkové rostliny nejdříve za tři roky a až po uplynutí této doby se dočkáme první úrody. Bobule obvykle dozrávají v rozmezí šesti až osmi měsíců (u robusty je doba zrání delší zhruba o dva měsíce) a taky proto se obvykle provádí sklizen jednou do roka. Ovšem v někerých zemích (Kolumbie či Keňa) díky svým klimatickým podmínkám je možné provádět sklizeň i dvakrát za rok. Období sběru se často liší dle geografického pásma. Například severně od rovníku, jako ve Střední Americe, probíhá sběr od Září do Prosince, ale třeba Jižně od rovníku, v Brazílii, je sběr v Dubnu či Květnu. Jen v rovníkových Zemích, jako je Kolumbie, se mohou kávové bobule sbírat po celý rok. 

Sběr plodů je možné provádět pouze v období optimální zralosti. Rozlišujeme dva základní typy sběru kávovníkových bobulí - a to strojový a ruční.

První metodou sběru je tzv. Strojový sběr je prováděn za pomoci specializovaných sběracích vozů. Tyto vozy jezdí po plantáži a mechanicky opatrně strhávají plody z kávovníku. Hlavní výhodou je zejména rychlost a nízká cena sklizně. kdežto nevýhodou je to, že sběr provádí stroj a ten není schopen rozpoznat zralý plod od nezralého. Při tomto typu sběru se do sklizně dostanou i kusy větví a listí či dalších věcí, které zde nepatří. Strojový sběr se používá zejména u kávovníkových plodů nižší kvality - kdy je zapotřebí sesbírat velké množství bobulí za níckou cenu. 

Druhou metodou je ruční sběr. Ruční sběr je oproti tomu strojovému náročnější na čas a peníze. Nevýhodou ručího sklízení je několikanásobně delší doba sklizně než při použití strojů. Za to podstatnou výhodou je výsledná kvalita produktu, protože dál ke zpracování se dostanou pouze plody, které jsou zralé, ale nejsou nikterak poškozené. Průměrný sběrač je schopen za den nasbírat něco mezi deseti a dvaceti kilogramy kávových zrn. Tento způsob sběru se používá u káv vyšší kvality.

Pokračovat na: Zpracování kávy

Zpátky na: Historie kávy