Na světovém trhu se nejčastěji setkáte s čajovníkovými listy pocházející z asijské či africké produkce. Mezi největší zásobilteli patří například Čína či Srí Lanka.
Čína je největším zásobitelem celosvětového trhu a je pokládána za pravlast čajovníku. Čajovníky jsou zde pěstovány ve všech středních a jižních provincií. Mezi ty nejdůležitější provincie patří například Kuang-si, Chu-nam či Tiang-si. Pěstování čaje je v současné době soustředěno na obrovské plantáže, kdy sběr a celé zpracování je vysoce mechanizované. Čaj vyrobený v Číně se označuje výrobním druhem a produkčním číslem, případně konkrétním místem, což je oproti jiným zemím rozdíl. Mezi silné stránky čínských čajů patří velká pestrost a rozmanitost ze které si vybere každý.
Indie je další významný zásobitel celosvětového trhu s čajem. Začátky pěstování jsou zde spojeny s vlivem evropské kultury a datují se ke konci 18. století. Ovšem začátky neměl čajovník vůbec jednoduchá a až v roce 1870 se pořádně uchytil a stal se jednou z nejdůležitějších plodin v zemi. K nejznámějším pěstitelským oblastem patří Darjeeling či Dvár a nejvýznamější oblastí se stal Assam. Čaje z nejníže položených oblastí jako Teríi a Dvár jsou vyhledávány zejména kvůli své vysoké aromatičnosti a barvící schopnosti. Již dříve zmíněná oblast Assam se nachází podél řeky Brahmaputry a čaje z této oblasti jsou velice kvalitní a silné. Na úpatí Himalájí se poté nachází jedna z nejznámějších čajových oblastí a to Darjeeling, kde se produkují čaje s velkým obsahem vrcholových lístků, které jsou velmi vyhledávané pro svou vynikající chuť a lahodné aroma.
Indonésie pěstuje čaj již od 17. století a to hlavně na ostrovech Jáva a Sumatra. Ale hlavní rozmach začíná až v 19. století a to z důvodu, že původní čínsko-japonské druhy byly nahrazeny zcela novými hybridy z Indického Assámu, což umožnilo začít pěstovat zcela nové druhy čajů, které měly úspěch. V dnešní době patří mezi hlavní pěstitelské oblasti okolo města Djakarta či Sukabumi. Sběr je zde organizován celoročně. Čaje z Indonéské produkce se vyznažují svým vysokým obsahem tříslovin a menším obsahem kofeinu či dalších alkaloidů.
V Japonsku se počátky pěstování čaje datují do 9. století, kdy sem byl čajovník dovezen spolu s technologií na jeho zpracování. Systematicky se zde ale začal čajovník pěstovat koncem 12. století a to v okolí města Uji, odkud pochází nejlepší japonské čaje. Většina čajovníkových plantáží je rozložena na území a ostrovech jižně od Tokia. 98% sklizně zde tvoří pouze zelený listový čaj u kterých jsou oxidační procesy zastaveny pomocí horké páry. Vyjímku zde tvoří práškový čaj typu Matcha, který je zde používán při japonských čajových ceremoniích. Čaje se dělí do tří skupin a to Bancha, Sencha a Gyokuro. Platí zde také jednoduché pravidlo, čím je list tmavší, tím je také kvalitnější, přičemž ty nejkvalitnější pocházejí z první nebo-li jarní sklizně.
Na Taiwanu se čaje pěstují nejčastěji poblíž pobřeží a to díky vynikajícím půdním a klimatickým podmínkám. Čajovníkové plantáže jsou osázeny nejčastěji čínskou variantou čajovníku a v menším měřítku assámskou. Čaj se zde začal pěstovat ve větším měřítku až od roku 1870 a čajovníkové keře zde dorůstají velmi malého vzrůstu. Přibližně polovina úrody je zde zpracovávána na černý čaj. Mezi nejznámější typy poté patří Lapsang Souchong, Keemun ale také Oolong.
Zpátky na: Dělení čajů
